Neexistuje žádný dobrý příběh bez dobré postavy. Jenže jak vytvořit takové postavy, které by byly schopné vtáhnout čtenáře či diváka do jejích dobrodružství a zároveň v nich vzbudit takové emoce, které budou natolik silné, že zůstanou vštípené do jejich pamětí? Od této knihy nečekejte odpověď založenou na pravidlech nebo předpisech, ale ani na radách nebo analýzách postav, jež byly úspěšně stvořeny jinými spisovateli. Ne, tak trochu sokratická odpověď od Egriho je jednoduchá: pozorovat sebe sama tak, abychom se pochopili a dokázali popisovat ostatní. A toto především nakonec způsobuje to, že si všímáme, nakolik si všichni protiřečí a jak jsou neustále a velmi často nevědomky přelétaví. Jedním slovem: složití. A od této počáteční domněnky kniha přechází od představení problému k jeho konfrontaci jakýmsi didaktickým způsobem – totiž k protimluvu jako takovému, který patří k nejplodnějším úkazům lidské osobitosti, přičemž čerpá z možných příkladů v užití vypravěčského jazykového talentu pro čtenáře, spisovatele, dramaturgy a scénáristy.
